„Andalusie v srdci: Cesta za tradicemi, historií a koňmi“
21. 04. 2025
Naskytla se mi mimořádná příležitost, zúčastnit se v říjnu 2024 jako zástupce Spolku přátel a chovatelů koní PRE, presstripu do krásné Andalusie, oblasti Cádizu, kde jsem ve společnosti dalších tří pohodových žurnalistů Romana Zvariče, Lucie Šilhové a Silvie Jurečkové, zástupkyně španělské kanceláře pro cestovní ruch Turespaňa, Zuzany Churanové, a fotografky Míši Purnochové strávila týden plný zážitků a nových poznání.
Neděle
Vše začalo večerním příletem na malé letiště v Jerez de la Frontera, kde jsme všichni po vystoupení z letadla viditelně pookřáli potěšeni teplým počasím a vzduchem, který přinášel vůni moře. Večerní přesun a ubytování v rodinném hotýlku uprostřed úzkých uliček Cádizu, po kterém jsme v jedenáct hodin večer hartusili po dlažbě kolečky našich kufrů, snažíc se najít tu správnou uličku s hotelem, nás jen spojovalo a vytvářelo přátelskou atmosféru plnou vtípků a smíchu.
Pondělí
My, co jsme vstali brzy, jsme byli překvapeni, když jsme v osm ráno vyšli před hotel, a venku byla stále tma jako v pytli. Protože náš program začínal až v deset dopoledne, měli jsme před sebou chvilku volného času, kterou jsme využili na krátkou procházku po Cádizu.V rámci programu následoval odjezd do světoznámé, 250 let staré firmy OSBORNE v Santa Maria, kde jsme absolvovali prohlídku s výkladem a degustací sherry. Návštěva „chrámu“ jak se místu ve kterém jsou uloženy sudy se sherry nazývá, nás všechny ohromila. Úcta k času, tradici, využití vlivu přírodního klima a ročních období, umění přizpůsobit se a využít přírodní koloběh ve svůj prospěch, to vše na Vás dýchlo právě tady, v místě, kde sherry vína zrají a čekají na svůj pravý čas. Procházka galerií Toro, černé siluety býka, symbolu OSBORNE, kterého můžete znát z Vašich cest po Španělsku bylo zajímavou součástí naší prohlídky. Nutno dodat, že ochutnávka čtyř druhů sherry nás všechny mile překvapila. Po vynikajícím obědě v místní restauraci, která nenásilně navazuje na návštěvnické centrum, následoval návrat do Cádizu, a pěší prohlídka města s průvodkyní Luisou, která se tu o nás po celou dobu našeho pobytu moc hezky starala. Během naší prohlídky jsme navštívili věž Torre Tavira, ze které je nádherný výhled do všech stran, prošli městem za památkami jako je katedrála, římské muzeum a mnoho dalších.
Úterý
V úterý ráno jsme se přesunuli do Jerezu, kde jsme náš den začali návštěvou bednářské dílny firmy TONELERIA Antonio Páez Lobato. Úchvatný proces výroby dřevěných sudů, který máte možnost vidět v jednom místě od sušení dřevěných trámů po nakládku hotových sudů je naprostým zážitkem. I tato firma má dlouhou rodinnou tradici. Firma má dvě provozny. První se věnuje již výše zmíněné výrobě sudů, ve druhé provozovně se sudy naplní Sherry, které v sudech zůstává po dobu 4 let. Během této doby do sebe dřevo krásně natáhne esence sherry vína. Následně jsou tyto sudy prodávany do celého světa, pod označením „Sherry sud“. Ty jsou vždy přizpůsobeny potřebám zadavatele, jiné nároky na sud má např. Irsko, které je využívá třeba na uložení whisky, než třeba zákazníci z Japonska. Na svoji schopnost přizpůsobit se potřebám zákazníka jsou tu nesmírně pyšní a náš mladý průvodce svoji práci odváděl s takovým zapálením, že bych si ho klidně jela poslechnout znovu. Mimo to zde následně vyrábí a zrají vinné octy. Následovala návštěva Královské školy jezdeckého umění, na kterou jsme se speciálně s fotografkou Míšou Purnochovou moc těšily. Během návštěvy jsme mimo hlavní vystoupení navštívili i stáje, muzeum kočarů a sedlovnu. Tato návštěva si zaslouží svoje vlastní vyprávění, které pro Vás momentálně taky připravuji.
Oběd s rytmy Flamenca ve stylové hospůdce Tabanco El Pasaje, spojená s ochutnávkou sherry vína byla obrovským kulturním zážitkem. Tabanco jsou vlastně takové taverny a vlastně ani slovo Tabanco není ve španělštině běžně používané. Slovo vzniklo někdy v 17. století spojením výrazů „tabaco“ (španělsky tabák) a „estanco“ (obchody, kde se prodávalo zboží regulované korunou, mimo jiné tabák a víno). Běžně se lidé setkávali se sousedy, přáteli a příbuznými v primitivních tabancos, a když k tomuto scénáři přidáme sherry podávané ve skle, pochopíme, jak se tabancos pomalu stalo tím, čím jsou dnes: svéráznými starými tavernami, kam Jerezanos chodí nakupovat Sherry, které používají doma, a popíjet s přáteli a rodinou. Některá z nejznámějších tabancos v Jerezu patří do takzvané „cesty tabancos“: doporučený itinerář, který nabízí návštěvníkům jedinečnou příležitost ponořit se do jerezské gastronomické a vinařské scény prostřednictvím komplexního výběru sherry z různých vinařství a široké nabídky místních specialit. Do této skupiny patří bezesporu i Tabanco El Pasaje, které v roce 2025 oslaví 100 let od svého založení. Poobědová procházka historickým centrem Jerezu a podvečerní projížďka na catamaránu po pobřeží Cádizu, s naprosto úchvatnou scenérií západu slunce, umocnili prožitek z celého dne. Už v tu chvíli jsme všichni měli pocit, že jsme tu minimálně 14 dní.
Středa
Cílem středečního výletu byla hlavně historická místa Andalusie. Začali jsme prohlídkou městečka Medina Sidonia, jedním z nejstarších římských městeček ve výšce 350m nad mořem. Následovala návštěva cukrářské dílny Aromas de Medina, která v rámci ruční výroby vyrobí 200 000 kg cukrovinek. V jejich nabídce naleznete přes 600 druhů, které vyváží téměř do celého světa. I tady se jedná o rodinnou firmu s tradicí, kterou momentálně vedou dva bratři. A i když jsou svým hlavním povoláním stavební inženýr a druhý architekt, drží tradici a cukrářská dílna funguje a prosperuje. Jak sám pan majitel říká, během roku mají kolem 25 stálých zaměstnanců. V době před vánoci, jejich počet ale vzroste až na 70. Lidé z celého Španělska spojí výlet do Medina Sidonia s nákupem cukrovinek na vánoce a není výjimkou, že si na své oblíbené cukroví počkají u šálku kávy, než je hotové. Mnohdy ho ani nestihnou zákazníkovi zabalit. Oběd v restauraci El Duque, Michelinská restauraci s tradicí od roku 1975, byl opravdu nezapomenutelný kulinářský zážitek založený na nejlepších místních produktech z této oblasti. Po obědě jsme se přesunuli do bílé vesničky, ležící na kopci na úpatí řeky Barbate. Vejer de la Frontera byla prohlášena za historickou památku a získala Národní cenu za zkrášlení andaluských měst a je součástí sítě nejkrásnějších vesnic Španělska.
Čtvrtek
Na tento den jsem se spolu s Míšou opravdu zase moc těšila. Návštěva fincy El Carrascal, domova statečných býků pro koridu "Torrestrella" a koně chovu pana Alvara Domecqa byla obrovským zážitkem nejen pro nás, milovníky koní. Naší průvodkyní byla sympatická Isabela Domecq, neteř pana Alvara Domecqa. Během návštěvy výběhů a zázemí koní a býků pro koridu, nás seznámila s chodem fincy a přípravou koní a péčí a chovem dobytka. V současné době chovají na 450 hektarech přes 400 kusů dobytka a zhruba 50 koní, plemene P.R.E., hispano arab a hispano anglo araby, které využívají při práci s dobytkem pro jejich rychlost a obratnost. Na jejich farmě vyrostl olympijsky jezdec José Antonio García Mena, který se v roce 2020 účastnil OH v Tokiu s koněm Sorento XV. Respekt a úcta k tradicím, rodině a zvířatům na Vás dýchá ze všech stran. I tady bych ráda připravila samostatný článek, a tak teď nebudu prozrazovat více, ať se máte na co těšit.
Po obědě na statku následoval přejezd do přírodní rezervace Medina Laguna, která zabírá plochu 120 hektarů a hraje vedoucí roli jako zimoviště, rozmnožovací a migrační odpočinkové území pro vodní ptactvo.
Po příjezdu do hotelu jsme dostali volno a tak jsme si půjčili kola a vydali se na projížďku Cádizem, po nábřeží na pláž La Caleta a procházku do pevnosti San Sebastian, která je na konci pláže. Večerní společné posezení na střeše hotelu bylo příjemným zakončením dne.
Pátek
Cesta po bílých vesničkách, Pueblos blancos, zahrnuje dohromady 19 vesniček, my však navštívili jen vybrané. Už když jsme se ráno začali přesouvat směrem do vnitrozemí, krajina se začala rychle měnit. Spousta klikatých silniček, nahoru a dolů, kdy se celou cestu bylo na co dívat. Návštěva malé rodinné dílny na výrobu olivového oleje Almazara de Olium Viride v blízkosti vesničky Zahara de La Sierra, byla opět velmi působivá. Pan majitel nám představil celý průběh výroby oleje z oliv sklizených ve strmých olivových hájích, kde se stále sklízejí a sbírají ručně. Olivovníky pěstované v kopcovitých oblastech přírodního parku přenášejí do svých plodů veškerou vůni, barvu a chuť prostředí, kde se získávají. I na tomto místě byla obrovská pokora a úcta k času a přírodním podmínkám doslova hmatatelná. Na jedné straně potřeba rychle zpracovat čerstvě natrhané olivy, kdy doba na výrobu kvalitního olivového oleje od jejich sběru po jejich konečné zpracování nesmí trvat déle než 4 hodiny. Na druhou stranu olivovníky plodí nejvíce ve věku 100-150 let. To znamená, že zde zpracovávají plody ze stromů, které pro ně vysadili jejich předci, a ti současní vlastně sází stromy pro své vnuky.
Mimochodem, napadlo vás někdy, že oliva je vlastně ovoce? A že při jejím zpracování na extra panenský olej si tady v dílně dávají záležet, aby využili z plodu úplně všechno? Když přijedou nasbírané olivy, nasypou se na pás, ze kterého sfoukávají listí, které se tam objeví. Tím se krmí kozy. Po vylisování oliv zbude ze stonků, slupek a pecek rozemletá drť. Ta se dále zpracovává třeba na pelety na topení, nebo se přidává do kompostu. Aby olej byl co nejkvalitnější, tak ho v této dílně nefiltrují, ale nechají přirozeně usednout. Sediment, který získávají zase slouží sýrařům k nakládání sýrů. V době, kdy nebyly lednice, byl tento sediment skvělým nakládacím prostředkem pro maso a sýry, který se běžně využíval. Při zpracování také využívají výměnného obchodu. Při výkupu oliv od místních to funguje tak, že tito za dovezené olivy získají 20% z produkce oleje. Mají tak zásobu pro celé své rodiny na celý rok.
Po obědě jsme se přesunuli na prohlídku městečka Setenil de las Bodegas, které je unikátní svým umístěním pod skalními převisy. Naší poslední zastávkou byla návštěva městečka Arcos de la Frontera, které nabízí nádherné výhledy do okolí. Se svými úzkými a strmými uličkami a historickými budovami, je považováno za jedno z nejkrásnějších měst ve Španělsku a bránu na cestu po bílých vesničkách. Páteční den byl krásnou tečkou za naším cestováním a objevováním zajímavých míst, tradic a historie Andalusie. Pro mě osobně byl tento výlet do Andalusie každopádně jeden z největších zážitků v životě.
Nezbývá nic jiného, než s pokorou poděkovat za báječnou společnost, naší skvělé průvodkyni Luise Garcia a Patronato provincial de turismo de Cádiz, stejně tak jako zástupkyni centrály Turismo Andalus v ČR Zuzaně Churanové za možnost se presstripu zúčastnit a nasát atmosféru a běh všedních dní Andalusie, kdy jejich přístup a pokora k tradicím, času a přírodním podmínkám mi naprosto učarovala.
Text: Hana Dvořáková
Fotografie: Michaela Purnochová
