SICAB 2023 očima Pavly Sokolové
11. 09. 2024
SICAB = SALÓN INTERNACIONAL DEL CABALLO DE PURA RAZA ESPAÑOLA = Mezinárodní výstava koní čisté španělské rasy
Myslím, že všem chovatelům, majitelům, přátelům, zkrátka milovníkům koní PRE je pojem SICAB známý. Přesto si dovolím tuto mimořádnou akci trochu představit. SICAB je jedinečná výstava koní zaměřená na jedno jediné plemeno, PRE. Je to svátek všech chovatelů koní ze zemí celého světa, ale především Španělska.
SICAB organizuje ANCCE, Královská asociace chovatelů koní PRE (Real Associacion de Criadores de Caballos de Pura Raza Española).
Koná se vždy na konci listopadu nebo přelomu listopadu a prosince v Expozičním a kongresovém paláci (Palacio de Exposiciones y Congresos) ve španělské Seville.
Program trvá 6 dní, vždy od úterý do neděle a skládá se z 2 hlavních větví: chovatelské a exhibiční.
Chovatelská část je dále rozdělena na morfologickou a funkční. V morfologické části se posuzuje tělesná stavba a pohyb. Ve funkční části (od sekce 5) se koně předvádějí pod sedlem, hodnotí se pohyb a jezditelnost.
Soutěží koně v celkem 10 sekcích, hřebci a klisny zvlášť podle věku:
|
Sekce |
Kategorie koní dle věku |
|
3 |
Klisny 2 roky |
|
4 |
Hřebečci 2 roky |
|
5 |
Klisny 3 roky |
|
6 |
Hřebci 3 roky |
|
7 |
Klisny 4 roky |
|
8 |
Hřebci 4 roky |
|
9 |
Klisny 5 a 6 let |
|
10 |
Hřebci 5 a 6 let |
|
11 |
Klisny 7 let a více |
|
12 |
Hřebci 7 let a více |
Exhibiční část je atraktivní nejen pro chovatelé a majitelé koní, ale i pro laickou veřejnost. Zde je možné vidět koně PRE ve všech disciplínách, jako je doma clasica (klasická drezura), alta escuela (vysoká škola), doma vaquera (honácká drezura), zápřah, amazonas (jízda v dámském sedle), working equitation (pracovní jezdectví) a dokonce i parkur. Velmi zajímavé a v našich končinách neznámé je předvedení klisen v kobře (cobra=3 a více klisen spojených mezi sebou obojky na krku a krátkými spojkami předváděných jedním vodičem). Z výčtu disciplín lze vyvodit, jak všestranné plemeno PRE je!
Zúčastnit se mohou i koně PRE, kteří nejsou vystavovaní, včetně valachů.
Jednou ze soutěží je také exhibice. Zde mohou majitelé předvést svého koně nebo i více koní, prakticky v jakékoli disciplíně, včetně free style, s hudebním doprovodem. Je to soutěž o nejlepší show.
Co se týče show, každý večer se v jedné z hal koná večerní exhibice s mezinárodní účastí jezdců a koní
Samozřejmě, jako každá výstava, i SICAB má prostor pro prodejní stánky a stánky chovatelských stájí nebo zastoupení národních asociací a pro občerstvení (Španěly velmi oblíbené)
Jako doprovodný program lze také navštívit přednášky na různá témata z oblasti chovu, jezdectví a zdraví koní.
Takže to je krátce k představení akce a nyní trochu osobních postřehů, dojmů a zážitků.
Na SICAB jsme se vydali jako zástupci českého Spolku přátel a chovatelů koní PRE ve složení Veronika Rutová, Pavla Sokolová, Jiří Sokol a dcera Zuzka. Všechny národní asociace měly možnost se předem přihlásit k divácké účasti a jako benefit získat omezený počet volných vstupů na výstaviště po celou dobu trvání výstavy.
Do Seville jsme přiletěli v úterý 28.11 odpoledne, tudíž jsme se už nestihli zúčastnit zahajovacího ceremoniálu.
První den (ve středu) jsme se seznámili s organizací výstaviště, našli jsme dočasnou kancelář ANCCE, kde jsme si vyzvedli akreditace a karty pro volné vstupy. Dále jsme navštívili stánek ANCCE pro členy, kde se nabízelo občerstvení po celý den. Ohlíželi jsme prodejní stánky s pestrou nabídkou zboží pro chovatele koní, jezdce, milovníky koní, ale i dalšího zboží souvisejícího s koňmi, jezdectvím a španělskými tradicemi. Je to příležitost nakoupit zde tradiční vybavení pro koně či jezdce, které běžně v ČR nelze sehnat.
Výstaviště je rozděleno do 4 hal.
V hale č. 1 se nacházejí stánky chovatelských a jezdeckých stájí a asociací. Je zde kolbiště pro soutěže a exhibice alta escuela, doma vaquera, riendas largas (práce na dlouhých otěžích), amazonas a cobra. Také zde probíhají prezentace významných chovatelských stájí, jako např. Yeguada Militar, Yeguada Cartuja Hierro del Bocado.
V hale č. 2 jsou umístěny prodejní stánky a kolbiště pro morfologické ukázky.
V hale č. 3 probíhají soutěže klasické drezury a parkuru. Každý večer, a k tomu v sobotu odpoledne, zde probíhá exhibiční show.
V hale č. 4 je opracoviště a kolbiště pro soutěž working equitation.
Na venkovním kolbišti probíhají soutěže v zápřahu.
Program je opravdu velmi nabitý, takže návštěvník musí mít stále při ruce program a vybírat pečlivě, co chce vidět a běhat z haly do haly. Také je užitečné na atraktivní soutěže přijít v předstihu, místa k sezení i ke stání bývají přeplněná.
Brzy jsme zjistili, že není vůbec od věci pobývat venku před halami nebo v hale č.4 na opracovišti a sledovat koně, kteří se na své předvedení připravují.
Ve středu a ve čtvrtek jsme shlédli první morfologické ukázky mladých koní, hřebců i klisen v rámci Campeonato del Mundo de Morfología (světový šampionát v morfologii), finále mladých koní a základní kola Copa ANCCE Turismo de Andalusía de Doma Clasica (Pohár ANCCE Turismo de Andalusía v klasické drezuře). Velice zajímavá byla samostatná hodinová ukázka Yeguada Militar - ukázky na ruce, jezdecké ukázky, klisny v kobře.
Ve čtvrtek večer jsme navštívili večerní show. Je to pompézní exhibice trvající asi hodinu, kde se předvádějí koně PRE v celé své kráse a dovednostech, které mají. Největší ovace sklidilo vystoupení volné drezury a maďarské pošty 2 až 6 koní. Mě osobně se nejvíce líbilo první číslo, velmi tradiční a andaluské – flamencová skupina, tanečnice a jezdci na koních tančící kolem nich.
Poprvé jsem tuto show měla možnost vidět na SICABu v roce 2009 a byla jsem uchvácená. Měla jsem proto opět vysoká očekávání. Bohužel jsme byla trochu zklamaná, poněvadž tvůrci show vytvořili spíš cirkusovou estrádu na úkor kvality předvedení koní. Ale i tak to byla pěkná podívaná.
Pátek. Atmosféra na výstavišti začala houstnout již dopoledne. Odpoledne jsme se již mezi stánky museli prodírat a na občerstvení se dlouho čekalo.
Kolbiště, na kterých začala úvodní kola vyšších úrovní drezur a morfologie starších klisen a hřebců, byla v obležení, takže jsme zaujali místa vždy alespoň půl hodiny předem, abychom dobře viděli a mohli fotit.
Opět bylo příjemné dostat se z haly ven a sledovat dění před halami. Je fascinující, jak v úzkých uličkách mezi halami, boxy a občerstvovacími stánky proudí koně sem a tam, míjejí se hřebci, klisny, nikde žádná vřava, žádné krocení divokého hřebce. Jezdci na hřebcích vezou v sedle děti a ještě u toho stihnou telefonovat. Proplétají se mezi davy lidí, fotí se s nimi, vesele komunikují, popíjejí, koně pod sebou vůbec neřeší. Vše s takovou lehkostí a samozřejmostí. To je něco, co vás nadchne. To běžně v Česku neuvidíte. Nutno dodat, že to svědčí o charakteru PRE, ale nejen to. Ti koně jsou opravdu vychovaní. Pro Španěly je prostě samozřejmé, že kůň je součásti jejich života a aktivit a není čas se s ním hádat o to, kdo má navrch. Ale abychom si je příliš neidealizovali, viděli jsme i koně, na kterých bylo vidět, že výchovná metoda nebyla zrovna korektní, například s odřenými nosy od serety (ostrý španělský obnosek).
Sobota (pro nás poslední den) gradovala. Španělé, koňáci i nekoňáci, tuto akci zřejmě milují. Na výstaviště od rána proudily davy lidí ze Seville a zřejmě celého Španělska. Od pátku jsme také začali pozorovat mezi návštěvníky i více cizinců a v sobotu jich ještě přibývalo. Mimochodem, Čecha jsme za celou dobu potkali jen jednoho.
Už bylo téměř nemožné prodrat se k nějakému občerstvení, na finále jednotlivých pohárů v soutěžích už bylo také těžké si najít dobré místo. Ale měli jsme štěstí, viděli jsme spoustu různých předvedení, někdy průměrných, ale často i vysoce kvalitních. Například vidět naživo Juana Manuela Muňoze (a nejen jeho) v úloze Grand Prix je zážitek. Předvedení hřebců na lonži v pohybu je dech beroucí. Vypadá to, že se v klusu snad ani nedotýkají země. Jsou prostě překrásní. Ze starších klisen vyzařuje moudrost a klid španělských matrón, vidět je v kobře je unikátní, to v Česku neuvidíte.
Zajímavým postřehem je, jak se mění barevné složení a přibývá barev na úkor běloušů, a to i barev netradičních a do nedávné doby plemennou knihou neuznávaných. A také je potřeba zmínit, jak se mění požadavky na výšku koní. Představa, že PRE je kůň menšího rámce, už není pravdou. Kohoutková výška hůlková hřebců v morfologických sekcích byla od 170 cm výše, rovněž klisny jsou vysoké.
Návštěva SICAB je zážitek pro každého obdivovatele španělských koní a pokud k tomu máte rádi španělskou živost a ohnivost, španělskou kuchyni, víno, hudbu a slunce, pak vám návštěvu SICABU vřele doporučuji.
“Nejlepší” zážitek ovšem máme na závěr ze Sevillského letiště. Vezli jsme s sebou jedno vaquerové sedlo, koupené na výstavišti, které jsme odbavili on-line večer předem, jen jsme ho měli na odbavovací přepážce předat. Tu bohužel uzavřeli těsně před tím, než jsme k ní došli, a tudíž nastal problém, co teď s tím sedlem. Odbavit u brány. Jenže přes bezpečnostní kontrolu nás s ním pustit nechtěli, na speciálním odbavení nás také pustit nechtěli, na přepážce Ryanair nám nebyli schopni pomoct ani poradit. Pendlovali jsme po letištní hale tam a zpět, mezitím jsme ztratili Zuzku, která uvízla na bezpečnostní kontrole s vaquerovými třmeny v tašce, pak kufr, který tam uvízl se Zuzčiným gelem na kopyta, pak jsme zase vše našli a nakonec se nás, zoufalců, ujal jeden z bezpečáků, který nás i se sedlem protlačil k bráně asi 5 minut před plánovaným odletem. Sedlo se pak odbavilo přímo u brány. Poučení? Pokud si koupíte na SICABu sedlo, možná se raději s prodejcem domluvte na dopravě. Ale může se stát, že na něj budete dlouho čekat. Anebo přijďte na letiště včas, ať máte dostatek času se s personálem dohadovat o tom, jestli to je anebo není nebezpečné zavazadlo a jak ho dostat do letadla. A připravte se na to, že většina personálu bezpečnostní kontroly mluví pouze španělsky.
foto a text Pavla Sokolová
