Cartujano
11. 09. 2024
Kartuziáni – hřebčín Terry
Kartuzián (cartujano) je nejčistším představitelem španělského koně a odráží ve svém nitru genovou legendu, jejíž počátky nás vrátí až k raným etapám civilizace. Snad až na slavnou cestu, kdy nomádský kmen východní stepi konečně porozuměl poselství vznešenosti, vytvořil základy drezury a zanechal nám nejkrásnější z nástrojů.
Dlouhý běh časem
Z východních planin, kde se kůň stal neoddělitelným partnerem, a z dalších míst obydlených stády koní, se započal dlouhý běh časem až do našich dnů, kdy koně, nahrazeni mechanizací, nás se svojí krásou doprovázejí ve volném čase a účastní se se svými jezdci soutěží v mnoha sportech.Primitivní plemena dala vzniknout mnoha plemenům, jejichž zástupci se pasou na celém území planety. Španělsko díky své historii a tradicím není v tomto pohybu jiné, díky přemísťování hřebců a křížení, vznikla různá autoktonní (původní) plemena. Některá z nich, jako je například kůň čisté španělské rasy, dále významně ovlivnila formu evropských a amerických chovů.Velkorysý jih, to je zdroj tohoto charakteristického plemene, vycházejícího z geografických podmínek a potřeb pastevců, kteří připluli k břehům Španělska přes průliv z nedaleké Afriky. Pozůstatky jehoslávy a kvalit nacházíme v tartesiánském mýtu (Tartesos bylo polo-mýtické přístavní město v deltě řeky Guadalquivir), vzkvétající říše na hranicích světa, tak jak byl tehdy znám.Tak mýtická a zároveň skutečná osobnost, jako byl Cézar, navštívila toto místo. Podle kronik se zúčastnil bitvy na místních koních a ve společnosti majestátních tartesianských rytířů, kteří chránili své koně brněním z čistého stříbra. To musela být nezapomenutelná podívaná i pro toho, kdo držel absolutní moc na kolosem jménem Římská říše.
Skromnost a velikost kartuziána
Od té doby, po staletí, dodávala Andalusie téměř výhradně “osobní” jezdecké koně králům všech evropských královských dvorů. V Jerezských archivech jsou dopisy a žádosti králů o určité a konkrétní koně. To vysvětluje nesmírnou prozíravost, s jakou se městské rady staraly o svůj koňský poklad. Výběr hřebce pro klisnu byl konzultován všemi zástupci města. Žádné hříbě nemohlo být prodáno bez výslovného souhlasu starosty. Abychom si uvědomili přesný rozsah, jakého chov dosáhl, stačí čísla: jen na pastvinách se páslo ohromné množství pěti tisíc březích klisen. Z hispano-araba a jiných plemen, která vznikla na severu Afriky, byli jedinci vybráni s takovou péčí, že upevnili tisíciletou hodnotu španělské koně.Nicméně, vrchol jižního okouzlení, kartuzián, není pouze výsledkem umění a obrovského vědění, ale také dílem náhody, jako v jiných případech (ovšem náhoda je relativní, protože k ní mohlo dojít pouze v Andalusii)Tak jako anglický plnokrevník vzešel z Godolphin Arabiana, ubohého koně, který tahal vodu v Paříži, nebo pruští trakéni byli koně, kteří přepravovali poštu mezi Německem a Damaškem, kartuziání jsou potomci skromných koní prostých pekařů.Je 18. století a pekař prodává bratrům Zamorovým starého šedého koně s bílým ocasem a bílou hřívou. Z jeho křížení s klisnami Zamorů nečekaně vyklíčil jedinečný kůň, o kterém se mluví dodnesNechme o tom vyprávět D. Francisca de la Iglesia ve svých pamětech chovu koní: “ Bratři Andrés a Diego Zamorovi, kováři a sousedi v Jerezu získali vojenského koně, připouštěli s ním a získali 2 hříbata – klisničku a hřebečka. Hřebec Esclavo (“otrok”) byl úžasný , tmavý grošák, vysoký 7/4 a 5 prstů (pozn. překladatele: = cca 1,55 m - jedná se o starý způsob měření výšky koní), s krásnou hřívou a ocasem, a velmi dobře formovanými předními a zadními končetinami.“Bohužel pro Andrése Zamoru, tento krásný hřebec by prodán jeho příbuznými bez jeho přítomnosti a kroniky říkají, tato skutečnost způsobila, že Andrés Zamora zemřel smutkem, aniž by chtěl vidět čtyři tisíce pesos, které nový majitel D. Pedro Picado zaplatil. V každém případě výše uvedené nabytí netrvalo dlouho, protože jako platbu určitých poplatků převzal stádo potomků Esclava klášter Cartuja.Mniši od té doby až do konfiskace pečlivě dbali na to, aby vlastnosti Esclava nebyly pozměněny, a podporovali ty nejlepší vlastnosti, jako je lehkost, síla a rychlost. Kartuzián je kůň menší než andaluzan, jak ho známe, a je mezoformního typu (atletický, svalnatý). Záď je skloněná a zakulacená s nízko nasazeným ocasem. Pokud jde o hlavu, je také menší než u andaluzana a má charakteristicky rovný profil.Výsledkem práce řeholníků je, že v r. 1815 přijeli do Cartujy vyslanci pruského krále, aby získali kartuziánského hřebce, který byl oceněný na 50 tisíc reálů (což v té době byla cena za celý statek).Tito koně byli zárodkem andaluzanů, bílých jako porcelán, a lipicánů, kteří předváděli korvety mezi mramory a štuky Španělské jezdecké školy v Vídni.Naštěstí, kartuziánský hřebčín unikl výstřednímu germánskému křížení, které se stalo módním v době Filipa V.Diaspora *Kartuziánský hřebčín byl nedotčený až do roku 1835, kdy byl rozprodán různým farmářům (zemědělcům). Prodej realizovaný pro Dona Juana Josého Zapatu sestával ze 7 3-letých klisen, 14 4-letých a 26 5-letých a 78 10-letých, 8 starých klisen a 30 hříbat mladších 2 let. Pokud jde o hřebce, 53 koní je pokračovateli větve Kartuziánsko – Romanitské, nejpřímější a nejčistší a také nejvíce oživené arabskými hřebci. Tito koně později přešli do chovu Dona Vincente Romero García, toho, který přidal písmeno “c” do výžehu. Odtud přišla většina potomků k pánům Dominguezům, od nich je převzal D. Juan Pedro Domecq, a do své smrti D. Roberto Osborne de Sevilla. V r. 1948 je koupil D. Fernando de Terry y del Cuvillo. Po jeho smrti v r. 1952 přešlo vlastnictví na jeho vdovu Da. Isabel Merello.Jedna ze známek legitimity kartuziánů má být tzv. “rohatý kůň”. Některé koně se narodí s drobnými výrůstky 6-8 mm na základu uší, připomínajícími růžky. Další důkazem záruky čistoty bradavice na spodině ocasu. **Už ve velmi starých knihách se nacházel odkaz k oběma důkazům legitimity, které se vyskytují u současných kartuziánů Terry.
Autor Xavier Arnella
Překlad Pavla Sokolová
* Diaspora označuje populaci, která je přemístěna ze své domoviny, ale zachovává si původní ráz.
** „Růžky“ i bradavice pod ocasem se vyskytují ojediněle, jsou spíše vzpomínkou na původní kartuziány. Jde o geneticky podmíněnou drobnou anomálii, která je jasným důkazem, že kůň je potomkem zakladatele kartuziánské linie PRE Esclava.Růžky jsou velká zvláštnost, jsou to rohovinové drobné výrůstky na bázi uší, většinou směřující čelně. Viz foto.
