DOMA VAQUERA
17. 01. 2026
V listopadu tohoto roku (2025) jsme měli jako nadšenci koní plemene Pura Raza Espaňola (PRE) možnost se díky Spolku přátel a chovatelů koní PRE a skupinového programu Erasmus+ vzdělávání dospělých zúčastnit tradičního veletrhu SICAB (Salón Internacional del Caballo de Pura Raza Española, v překladu Mezinárodní veletrh koní čisté španělské rasy (PRE)) pořádaného každoročně ve španělské Seville, tedy mezinárodní výstavy a soutěže pro koně plemene Pura Raza Española (PRE), která představuje největší a nejprestižnější akci na světě věnovanou výhradně koním tohoto plemene.
Veletrh SICAB zahrnuje nejen soutěže v moderní podobě, ať už zápřah, skokové disciplíny, drezuru, oblíbený Working Equitation, nebo také tradiční soutěže jako Alta Escuela (španělsky „vysoká škola“ je tradiční forma klasické drezury, pocházející ze Španělska, a představuje nejvyšší úroveň klasické drezury) , Doma Vaquera (jezdecká disciplína zaměřená na práci s dobytkem, v doslovném překladu „kravská drezura“, viz dále v textu), práci na dvou lonžích, ale především také soutěže v morfologii a pohybu koní, které jsou pro chovatele koní PRE bezesporu velmi prestižní záležitostí a určují aktuální chovatelské trendy.
SICAB je zcela unikátní akcí svého druhu a místem, kde se setkávají chovatelé, jezdci a trenéři koní PRE z celého světa, přičemž možnost zúčastnit se aktivně tohoto veletrhu s vlastními koňmi je pro chovatele vnímána jako mimořádná pocta a výjimečná čest. Během celé akce jsou představováni pouze ti nejlepší koně, kteří prošli poměrně náročnou kvalifikací a splňují přísná výkonnostní či chovatelská kritéria – je tak zajištěno, že jsou zde přítomni pouze ti nejlepší z nejlepších.
Jednou z nejpůsobivějších soutěží zastoupených na zmíněném SICABu byla bezesporu Doma Vaquera - disciplína, jejíž název lze do češtiny doslova přeložit jako „kravská drezura“. Doma Vaquera spojuje tradiční španělskou drezuru s dynamickými a technicky náročnými prvky, jako jsou různé cvalové překroky a přeskoky, piruety či zastavení smykem, a to vše v ryze tradičním vzezření a stylu. Vidět jezdce a koně v této disciplíně naživo bylo skutečně ohromující, bylo úžasné na vlastní kůži zažít a vidět, jak tradiční španělské jezdectví stále žije a jak inspiruje jezdce a chovatele i v dnešní době.
Prostřednictvím příspěvku níže věnovanému této tradiční španělské disciplíně, tedy disciplíně Doma Vaquera, bychom rádi přenesli alespoň trochu z té okouzlující španělské atmosféry, tradice a krásy do našeho domovského prostředí.
Následující text je ve své první části překladem článku o disciplíně Doma Vaquera dostupného na webových stránkách www.viva-iberica.com. Text nabízí základní informace o této disciplíně a o jejích hlavních prvcích, charakteru a tradici. Druhá část textu pak předkládá určité shrnutí základních faktů týkajících se Doma Vaquera jakožto soutěžní disciplíny; informace a obrázky zde použité představují výňatek a citace z příspěvků veřejně publikovaných na www.equichannel.cz.
Doma Vaquera
Toto slovní spojení lze doslova přeložit jako „kravská drezura“ a jde o speciální formu jezdeckého umění založenou na principech ježdění „a la jineta“ (historický styl jízdy na koni, který vznikl na Pyrenejském poloostrově, zejména ve Španělsku se silným vlivem maurské/arabské tradice) zaměřeného na práci s dobytkem v terénu, včetně jezdeckého umění spojeného s býčími zápasy. Kůň ježděný ve stylu „doma vaquera“ musí mít rychlost a bleskové reakce spojené s absolutní precizností, avšak zároveň musí umět zůstat klidný a pracovat v naprosté harmonii se svým jezdcem.
Tato vysoce specializovaná forma ježdění („a la jineta“) je na Iberském poloostrově praktikována po staletí a má se za to, že je pozůstatkem tzv. Cinetů či Ginetů (lehce vyzbrojení jezdci ve středověkém Španělsku, kteří prosluli rychlou a obratnou jízdou na koni). Příkladem jezdeckého umění v tomto stylu může být provedení tzv. stop slidu zcela plynule a ve vzájemné souhře mezi jezdcem a koněm, s následnou „levádou“ (figura španělské jezdecké školy založená na podřepu koně se současným přitažením předních končetin k tělu, zdroj: levada, leváda - ABZ.cz: slovník cizích slov) a obratem, kdy se tento prvek historicky využíval především ve válečných a útočných taženích, pro které je obecně typická potřeba vysoké míry shromáždění koně a naprostého souladu koně se svým jezdcem. Takto vysoká míra shromáždění koně je v podstatě obdobná a neliší se od základů vysoké školy „Alta Escuela“ a stejně tak Španělská jezdecká škola ve Vídni (Rakousko) je taktéž příkladem ježdění založeného na obdobných principech.
Tento jezdecký styl, v němž kůň provádí vysoce shromážděné manévry klidně a jemně, ale přitom přesně na povel a s bleskovou rychlostí, tvoří nejen základ vysoké školy ježdění, ale používá se také při oddělování dobytka (tzv. „cutting“), práci s bojovými býky a u rejoneadora, tedy toreadora na koni.
Skutečná Doma Vaquera je uměním a vyžaduje vysokou úroveň jezdeckého mistrovství. Není proto překvapující, že po mnoho let se udržovala a tradovala mezi lidmi pracujícími s dobytkem — například u jezdců v Jižní Americe, v Mexiku, v Maďarsku, v Kolumbii a Venezuele a samozřejmě mezi vaquery ve Španělsku.
Stejné tak kovbojové v USA trénují své koně tak, aby dokázali reagovat velmi rychle, svižně se otáčet a provádět různé prvky jako jsou tzv. stop slidy, protože i tito kovbojové pracují s dobytkem. Nicméně, i přesto je dnešní westernové ježdění od stylu Doma Vaquera
odlišné, koně ve westernovém stylu nejsou vedení k práci ve stejném, silně shromážděném rámci a celkový styl jízdy je odlišný. Typickým rozdílem je například to, že ve stylu Doma Vaquera se nepoužívá tzv. „neck reining“ (způsob řízení koně jednou rukou, založený na přikládání otěže ke krku, typická pro westernové ježdění), který navíc není povolen ani při soutěžích.
Doma Vaquera – souteže
Soutěže Doma Vaquera jsou ve Španělsku a v některých oblastech jižní Francie velmi oblíbenou diváckou podívanou. Počet závodníků však není tak vysoký jako u mnoha jiných jezdeckých disciplín, protože požadovaná úroveň jezdeckého umění je mimořádně vysoká a kůň musí být vycvičený v tradičním stylu „a la jinete“.
V rámci soutěže závodníci absolvují osmiminutovou úlohu v obdélníku o rozměrech 60 × 20 metrů, přičemž výkon jednotlivých dvojic sledují a posuzují tři rozhodčí a jejich zapisovatelé. Veškerá výstroj i jezdecké oblečení je přesně stanovené a striktně odpovídá tradici – jakákoli odchylka od požadovaného stylu znamená okamžité vyloučení jezdce a koně ze soutěže.
Používá se jednoduchá uzdečka s vaquero udidlem, která se drží výhradně jednou rukou, a to levou. Ruka má zůstat co nejklidnější a k ovládání koně může jezdec použít prsty; řízení pomocí otěží na krku (neck reining) je zakázáno. Pravá ruka spočívá při kroku na stehně jezdce, v ostatních chodech je držena před břichem. Jakýkoli dotyk otěží pravou rukou před levou znamená okamžité vyloučení, stejně jako zanechání stop po ostruhách.
Před povolením startu do soutěže je kůň zkontrolován veterinářem a rozhodčími, kteří posuzují jeho zdravotní stav a celkovou kondici. Pokud kůň není ve stoprocentní formě, je ze soutěže vyloučen.
Pro zahájení soutěžní úlohy jezdec nejprve objede obdélník a postupně se se svým koněm představí všem třem rozhodčím. Ti před samotným zahájením úlohy kontrolují výstroj, jezdecké oblečení i stav koně. Pokud je vše shledáno v pořádku, zazvoní zvonek, který signalizuje začátek úlohy.
Na znamení startu se jezdec rozjede ze zastavení do cvalu na pravou nohu po středové čáře jízdárny a provede prudké zastavení (stop slide)
přibližně v polovině až třech čtvrtinách délky obdélníku. Poté pozdraví rozhodčí a zahájí samotnou soutěžní úlohu.
Řada cviků musí být provedena v kroku, který odpovídá pracovním kroku Doma Vaquera. Tento krok musí mít pravidelný, rytmický takt „paso castellano“ (tzv. kastilský krok - klidná, vzpřímená, kontrolovaná chůze, pravidelný čtyřdobý krok, doplněno do překladu.), přičemž „mosquera“ (koňské třásně třásně či střapce z koňských žíní, které jsou připevnění k čelence uzdečky) na čelence uzdečky se musí volně pohybovat. V rámci volné úlohy je jezdec povinen předvést mimo jiné velké a malé kruhy, osmičky a tzv. „caracoles“ (krátké, rychlé otočky na malém kruhu, které připomínají spirálu) na obě ruce, dále poloviční překrok (half-pass), plný překrok (full pass), couvání, poloviční piruetu (dvakrát), obrat kolem předku i obrat kolem zádi, vždy dvakrát na každou ruku.
Nedostatečná kvalita chodu v kroku je penalizována, stejně jako jakékoli zaváhání před zahájením jednotlivých cviků nebo v průběhu jejich provádění. Jezdec je rovněž povinen před rozhodčími předvést několik kroků ve velmi shromážděném kroku.
Po uplynutí čtyř minut zazní krátký signál zvonku, který jezdce upozorňuje, že do konce úlohy zbývají poslední čtyři minuty.
Obvykle v této fázi jezdec zahajuje část úlohy vyžadující práci ve cvalu a v prodlouženém cvalu, úloha je opět pojata jako volná sestava, přičemž všechny cviky musí být provedeny na obě strany a stále s vedením koně jednou rukou. Součástí této části jsou poloviční překroky ve cvalu, kruhy v kontracvalu s letmým přeskokem do kontracvalu na druhou ruku, malé i velké kruhy s letmými přeskoky, série letmých přeskoků po jednom nebo po dvou krocích, cvalové piruety na obě ruce provedené dvakrát, dále sekvence cval – poloviční pirueta – letmý přeskok – poloviční pirueta – cval.
Následují přechody ze cvalu do trysku a zpět do cvalu s jasně zřetelnými přechody, poté přechod z trysku do prudkého zastavení stop slide (v délce koně) a následné couvání v přímé linii, zpravidla přes polovinu obdélníku, s přímým přechodem z couvání do trysku; tato sekvence se opakuje. Úloha dále zahrnuje couvání s okamžitým přechodem do kastilského kroku (paso castellano).
Jakýkoli výskyt klusu, který je v doma vaquera zakázaným chodem, je penalizován. Úloha musí být dokončena v předepsaném časovém limitu osmi minut a obvykle končí tryskem do prudkého zastavení stop slide čelem k předsedovi sboru rozhodčích.
Kůň pro doma vaquera musí být atletický a živý, ve Španělsku označovaný jako „chispa“ (kůň s jiskrou). Stejně důležitá je však jeho povaha, protože musí reagovat okamžitě, avšak přitom zůstávat klidný a citlivý na pomůcky jezdce.
Klíčovým prvkem je impulze – od zastavení, přes cval a trysk, až po prudké zastavení smykem, kdy je kůň vyvážen na zadních nohách a hlezna má dobře postavena pod sebou, připravený k okamžitému otočení, pohybu vpřed nebo zastavení – vždy klidně, plynule a elegantně. K dosažení tohoto stavu nestačí jen dobrý kůň – nezbytné je výjimečné jezdecké umění a znalost tradičního výcviku ve stylu „a la jineta“.
Doma Vaquera – základní fakta a pravidla v kostce:
Následující část nabízí stručné shrnutí základních informací a faktů týkajících se disciplíny Doma Vaquera, od úpravy koně až po disciplínu samotnou; informace uvedené v následujících odstavcích včetně obrázků byly čerpány a představují citace z veřejně dostupných příspěvků zveřejněných na www.equichannel.cz.
Úprava koně je tradiční tak, aby odpovídala vizuálnímu stylu Doma Vaquera. Jednotlivé požadavky na úpravu nejsou pouhou otázkou dekorace, ale každý detail podporuje bezpečnost, harmonii a efektivitu práce jezdce s koněm.
Konkrétně, hříva na čele, mezi ušima a na kohoutku by měla být vyholená nebo ostříhána dohola, stejně tak i uši, zvenčí i zevnitř. Hříva je protrhaná a zkrácená „na čtyři prsty" (tradiční úprava), případně smotaná do copánků a svázaná do drdůlků (copánky ve hřívě musejí být svázané provázkem, ne gumičkou). Rousy mají být ostříhané, ocas je krátký, buď je kupírovaný (tradiční úprava), nebo se svazuje do uzlu.
Uzdění hraje důležitou roli – uzdečka je španělská, kvalitní kožená, bez podhrdelníku, s mosquerem na čelence (v tradiční podobě kožené v barvě uzdečky, v modernější podobě z koňských žíní v přirozených barvách). Nánosník je kovový, s ostrými zubatými hranami („serreta"), které mohou být odkryté nebo obšité kůží. Jako udidlo se používá španělská páka („hierro vaquero") s různě dlouhými rameny a různě klenutými výdutěmi udítka. Musí být v celočerné úpravě, stejně jako třmeny, ostruhy a další kovové součásti výstroje. Otěže jsou dvě, zapnuté do ramen páky.
Jediné přípustné držení otěží je v levé ruce, jedna otěž pod malíčkem, druhá mezi malíčkem a prsteníčkem a poté obě otěže mezi palcem a ukazováčkem. Pravá ruka se smí otěží dotknout pouze při jejich zkracování a nikdy ne mezi hubou koně a levou rukou. Pomůcky přímé otěže se nepoužívají.
Sedlo Vaquera - jediným povoleným sedlem je sedlo „Vaquera". Jde o mohutné a těžké sedlo s konstrukcí, která má při pohledu zepředu tvar střechy, zezadu oblouku. Polštáře se obvykle vycpávají zvířecí srstí nebo ovčí vlnou a posedlí ječmennou slámou.
Třmeny jsou kovové připomínající lopatky na uhlí. Slouží jako celodenní opora jezdce a v přírodě chrání nohu jezdce před trním či býčími rohy. Sedlo s velkými třmeny může vážit i dvacet kilogramů.
Povinnou součástí sedla je silný kožený podocasník, který brání sedlu v posunu na krk koně při prudkých manévrech. Posedlí je potaženo přírodní ovčí kůží.
Na přední rozsoše je uvázaná vlněná šála, která slouží honákovi jako přehoz v případě nepříznivého počasí.
Sedlo se pokládá rovnou na hřbet koně, používá se výhradně bez deček nebo jiných podložek.
Výše popsané platí pro vrcholné úlohy Doma Vaquera, u mladých koní může být vybavení odlišné; jezdec smí používat prut, vede koně levou rukou 4 otěžemi nebo 3 otěžemi v levé a pravou horní otěží v pravé ruce, přičemž horní otěže jsou zapnuté do nánosníku, a smí se používat španělské sedlo.
Zajímavostí take je, že v disciplíně Doma Vaquera je povolené také dámské sedlo.
Oblečení jezdce odráží andaluskou tradici – tlumené barvy, jednoduchý a elegantní střih, sako s vestou a klobouk s širokou krempou. Jezdec tak nejen respektuje historický charakter disciplíny, ale zároveň zůstává funkční a pohodlně oblečen pro všechny soutěžní cviky.
Ve zkušebním řádu se přímo doporučují střídmé barvy jako černá, šedá, hnědá, bílá, přírodní a látky bez vzorku, proužkované nebo s pepitem a výslovně se varuje před křiklavými barvami nebo kombinacemi. Klobouk má širokou krempu a musí být černý, šedý nebo hnědý. Kvůli rychlým zastavením a změnám směru si jezdci klobouk uchycují pod bradou. Jezdkyně v dámském sedle na sobě mají dlouhou sukni a mohou si kromě širokého klobouku zvolit i kónický klobouk se zahnutými okraji.
Pokud má jezdec nízké boty, musí mít široké ¾ kalhoty, jejichž část pod kolenem je zapnuta pomocí kovových přívěsků. A také musí mít tradiční celokožené minichapsy zdobené vyřezáváním a vyšíváním a dlouhým koženým střapcem.
Má-li jezdec vysoké jezdecké boty, pak je musí doprovázet užší ¾ kalhoty s ohnutým bílým spodním lemem.
Soutěžní prvky zahrnují cvalové poloviční a plné překroky, piruety, prudká zastavení smykem a další náročné cviky, prováděné s maximální přesností a citlivostí. Důraz je kladen na rytmus, impuls, vyváženost a plynulost pohybů – vše v rámci tradičního španělského jezdeckého stylu. Hodnotí se čistota a přesnost pohybu, cit a harmonie mezi jezdcem a koněm, a schopnost předvést tradiční techniku. V rámci soutěže je vyžadován absolutně poslušný kůň, jakákoliv neposlušnost koně či pouhý její náznak pak vedou k okamžité diskvalifikaci soutěžní dvojice.
Slovo závěrem
Závěrem můžeme konstatovat, že Doma Vaquera představuje skutečně jedinečnou kombinaci jezdecké dovednosti a kulturní tradice; vidět tuto disciplínu naživo je opravdovým zážitkem, při kterém můžete ocenit vysokou techniku a preciznost jezdeckého stylu, a to vše ve spojení s hlubokou úctou ke kulturní tradici, což tuto disciplínu jistě odlišuje od ostatních soutěží moderního jezdeckého sportu.
Text, překlad a úpravy textu Hana Hájková
Zdroj:viva-iberica.com, equichannel.cz
